Novohradské hory
Popis
(Zdroj www.novohradky.info/)
Téměř nedotčený kraj rozlehlých lesů, sluncem prozářených luk, šumějících potoků a hladin rybníků zrcadlících kouzelné západy slunce. Svérázné a málo známé hory na jihu Čech protkané spletí cest a cestiček, které spojují malebné vesnice, nebo vedou jen tak od nikud nikam.
Celkem 162 kilometrů čtverečních zaujímají v Česku Novohradské hory rozprostírající se kolem Nových Hradů, Benešova nad Černou, Dolního Dvořiště a Malont až ke státní hranici s Rakouskem, kde se táhnou téměř k údolí Dunaje. Z celkem čtrnácti novohradských vrcholů přesahujících tisíc metrů se na našem území nacházejí tři. Největším z nich je Kamenec (1.072 m), následuje Myslivna (1.040 m) a Vysoká (1.034 m).
Jedinečnost Novohradských hor spočívá především ve vzácně zachovalé přírodě ušetřené zásahů člověka díky své poloze v bývalém pohraničním pásmu. V roce 2000 zde byl vyhlášen Přírodní park Novohradské hory.
Novohradské hory nabízí jejím návštěvníkům téměř nenarušenou přírodu, husté lesy, značné množství značených i neznačených tras vytvářející přímo ideální podmínky pro turistiku - a to jak pěší, tak i cykloturistiku, v zimě pak množství sněhu jistě naláká vyznavače běžek. Z řady významných vrcholů na našem území jmenujme např. Jelení vrch (955), Myslivnu (1040), Lužnický vrch (906), Točník (903) a Jelení hřbet (950) a Vysokou (1033).
Z historie
Novohradské hory
Přirozenou hranici mezi naší republikou a Rakouskem tvoří na jihu NOVOHRADSKÉ HORY, pohoří táhnoucí se mezi Třeboňskou pánví a Šumavou, od Českých Velenic po Dolní Dvořiště. Kraj se zachovalou divokou přírodou, hlubokými smíšenými lesy, barevnými loukami plnými květin s pasoucími se stády, kraj lesních bystřin a vodních nádrží (tzv.klausur ), které se díky své průzračné vodě stávají útočištěm ohrožených druhů a kraj s nejstarší pralesovitou rezervací ve střední Evropě – Žofínským a Hojnovodským pralesem. Nejvyšší vrcholy dosahují Viehberg (1.072m.n.m.) v Rakousku a Kamenec (1.072m.n.m.) na naší straně. Pohořím probíhá hlavní evropské rozvodí mezi Černým a Severním mořem a je prameništěm řek Černá, Lužnice, Malše a Stropnice. Osídlení je řídké, v padesátých letech likvidované vesnice se k životu už stěží proberou a mnohé obyvatele z pustých, ale krásných míst vyhání především starost o vlastní živobytí.
Buquyové
6.2.1620 získal císařský generál Karel Bonaventura BUQUOY od Ferdinanda II. odměnou za prokázané služby a půjčky panství Nové Hrady, Rožmberk a Libějovice, k nimž patřily ještě menší pozemky – tvrze Žumberk a Cuknštejn a statek ve Chvalkově. Touto donací nahradil císař generálovi jeho výdaje s vojskem během bojů proti českým stavům. Ten ale své panství řídil spíše prostřednictvím listovního spojení.
Tvář Nových Hradů měnila především hraběnka Marie Magdalena, zvyklá na přepych bruselského dvora. Buqouyové upravovali hrad, tvořili novou podobu náměstí, Ferdinand založil klášter a na zač. 19.stol. nechali postavit zámek, barokní chrám na Dobré Vodě, zřídili romantický park plný vzácných dřevin v Terčině údolí… Vznikaly osady pro dřevorubce a voraře, sklárny produkující výrobky do celého kontinentu. Založili nejstarší pralesní rezervace v Evropě – Žofínský a Hojnovodský prales.
Plavení dřeva a voroplavba
Hlavním tokem odvádějícím vodu z Novohradských hor je řeka Malše, do níž ústí říčka Černá a Pohořský potok. Historie plavení sahá do 18.stol.. Buquoyská vodní cesta měla zásobit ta místa monarchie, kde byl dříví nedostatek. Byly obnoveny a založeny klauzury, nádrže, ze kterých se dle harmonogramu vypouštěla voda pro zlepšení plavebních parametrů. Systém byl dílem vynikajícího matematika J.F.Riemera, jehož najal J.N.Buquoy.
První zápis o voroplavbě je z roku 1783. Na Malši, kde se plavilo na nadržené vodě, byly techniky vázání a sestavování „pramene“ odlišné oproti tokům na neregulované vodě. V bystrém proudu musely být mimořádně pevně svázány. Jak? Tak to se dozvíte právě na našem pobytu.
Koněspřežka
Vybudována byla z podnětu F.J.GERSTNERA poč. 19.stol. Místo těžko realizovatelného průplavu spojujícího Vltavu s Dunajem navrhl ke všeobecnému překvapení koněspřežní dráhu. Realizována byla až jeho synem F.A.GERSTNEREM r.1825 a dokončena M.SCHÖNEREREM. Od r.1832 sloužila k přepravě osob. Vzhledem k bouřlivému rozvoji parních lokomotiv byl její provoz zastaven až r.1870 a provedli se úpravy pro nový druh dopravy.
Zbytky jako technické památky se zachovaly dodnes, např. staniční budova v Č. Budějovicích, přepřahací stanice v Bujanově, náspy a mostky v okolí Dolního Dvořiště…a podobně samozřejmě na rakouské straně, my navštívíme i přepřahací stanici v Kerschbaum.
Buškův vodní hamr
Buškův hamr, se nalézá v blízkosti městečka Trhové Sviny, jižně od Českých Budějovic v podhůří Novohradských a Slepičích hor. V oblasti Trhosvinenska, kraji kam průmysl pronikal jen velmi pomalu a i dnes se jedná spíše o krajinu zemědělskou se sporadickým výskytem menších průmyslových podniků. K jejich založení docházelo, na rozdíl od vnitrozemí Čech, i v mnohem pozdějším období a tak zde byla až donedávna provozována mnohá z řemesel jinde již desítky let neprovozovaných. Díky tomu se v tomto příhraničním kraji zachovala i technicky zajímavá a svou původní dispozicí i zařízením vzácná památka zvaná Buškův hamr.
Pro Trhosvinensko typický řemeslem bylo, ještě i v dobách nedávných, hamernictví. V okolí městečka Trhových Svinů se tak až do dnešních dnů dochovalo několik hamrů, jakýchsi manufaktur využívajících jako zdroj energie vodní síly množství potoků a říček protékajících v podhorské oblasti. V kovárnách hamrů se pak hamerníci zabývali zejména výrobou drobných železných nástrojů a náčiní. Jednalo se především o pluhy pro místní zemědělce a dále kladiva, sekery a lopaty, jejichž odbytiště bylo zajištěno díky zdejším velkým lesním komplexům a hojné těžbě dřeva, rašeliny a výrobě skla. Z dodnes zachovalých hamrů byl právě ten Buškův hamr provozován nejdéle. Rodina posledního zdejšího hamerníka v obytném stavení u hamru žila ještě koncem 70. let dvacátého století. Díky dlouhodobému provozu byl původní objekt hamru, vystavěný již v 18. století, ušetřen modernizací zařízení a přestavbám unikly i budovy sloužící jako obytné a hospodářské. Jediným výraznějším stavebním zásahem byla rekonstrukce všech objektů prováděná v letech 1992-95.
Technická část hamru je plně funkční a při návštěvě je možné spatřit v chodu jak buchar tak i výheň s dmychadly a brus. Veškeré toto zařízení je, za příznivého stavu vody v Klenském potoce, poháněné třemi mohutnými dřevěnými vodními koly. K přívodu vody na kola slouží hamru uměle vybudovaný náhod s přepadovou vodní kaskádou. Součástí expozice výrobní části hamru je i jedinečná kolekce nářadí nářadí hamerníka. Dochovaná kladiva a kleště jsou předměty hodné zvláštní památkové ochrany. Tyto nástroje si totiž každý z hamerníků vyráběl ve značně svérázných úpravách. Úpravy nářadí se řídily druhem výrobků, které v převládaly v produkci dané hamru.
Další zajímavé odkazy:
