Zlatá Olešnice
Základní informace
Zlatá Olešnice. (831 ha, první písemná zmínka r. 1352)
V údolí a po obou svazích táhlých hřbetů, výběžků Jizerských hor jsou rozmístěny domky naší obce. Uzavřením údolí na severu vrchem Rejdickým a na straně jižní stanovskými vrchy vznikla kotlina ve tvaru kotvy, položená mezi řekou Jizerou a Kamenicí. Okresní silnice, spojující obec s železniční stanicí v Plavech, zabíhá velkým severním obloukem téměř do středu obce. Dvěma rameny vyúsťuje z ohybu silnice příchovská, dokončená roku 1930.
Proti zatáčce na jižní straně vystupuje zalesněné úbočí Skrbkova vrchu. Toto místo poskytuje nejlepší a nejúplnější pohled na obec. V pozadí se rýsuje silueta příchovského kostela s jehlanovitou věží a shlukem budov. Poněkud vpravo je vidět Buchštejn (Hvězda) s rozhlednou Štěpánkou (958m). Na jihovýchod od Hvězdy lemuje obzor tmavě modravý pruh mírného svahu, který se ve hřbetě rozšiřuje v nevelkou plošinu, právě v místech, kde se rozprostírá obec Rejdice. Od hlavního pásma, které k jihu klesá, odděluje se v jihozápadním oblouku Rejdický kopec, srázných, hustě zalesněných úbočí a spadá příkře do kotliny olešnické tupým čelem v hrdě zamračeném výrazu tmavého lesa. Na západ klesá do sedla s obnaženými rulovými skalisky, zvanými Bradla, postupuje ve směru hlavního pásma, s nímž tvoří hluboké údolí olešnické. V úžlabině ohyby a zatáčkami v kamenitém korytě vody potoka Zlatníka. Bystřina vzniká v místech, kde s odčleňuje Rejdický vrch, tedy na půdě rejdické, v objetí lesů, ve výšce kolem 700 m.n.m Po celé délce je zastíněn korunami vlhkomilných stromů, zejména mohutnými olšemi a jasany. Východně od jeho pramene, na pomezí olešnického katastru, vystupuje hřbet rulovou kupou do výše 826m, zvaný Javorník. Zdvihá se v nejzazším severním cípu obce z buchštejnského pásma, po jeho západním svahu mírnými serpentinami vine státní silnice z Příchovic k Vysokému. V sedle sklenařickém se křižuje s okresní silnicí sklenařsko-plavskou. Nad Sklenařicemi připojuje se k prahornímu pásmu buchštejnskému třetihorní čedičový pruh, který se táhne směrem západním. Nejvyššího bodu dosahuje Petruškovými vrchy (717 m n.m.) a pak zvolna klesá k západu až na 645 m (Skrbkův vrch). Proti olešnickému údolí tvoří přehradu na jihu, čímž vzniká kotlina, uzavřená na všechny strany vrchy. Táhlé vrchy při hřebenu i níže při úpatí jsou porostlé většinou okrsky lesů jehličnatých, méně smíšených.
Přibližně lze říci, že potok na půdě olešnické teče směrem jižním až pod Skrbkův vrch, kde se obrací na jihozápad. Na levém břehu v ohybu přijímá potůček Dračí, vznikající nad prvním ohybem silnice sklenařsko-plavské (v Králově koleně), jejž posiluje i potůček Kotelní a napájí množství pramenů z vlhkých porostů lesních. Místo, kde Zlatník opouští půdu olešnickou, leží 444 m n.m. Je to ve výběžku nejdále na jih zabíhajícím, nejnižší okrsek katastru olešnického.
Takřka celý katastr je v oblasti útvaru prahorního, zastoupeného hlavně v severní části vrstevnatou rulou mocného pásma, které postupuje od Desné k Jizeře a zabírá Bradlo, Javorník, Kouřilovo i Skalice. Z větší části tvoří podklad prahorní břidlice s fyllity. Útvar třetihorní, charakteristický známkami sopečné činnosti, zasahuje jen nepatrně vyvřelinou čedičovou po Petruškovými vrchy na katastr olešnický (Jiřičovy čedičové lomy).
