Z historie Jizerských hor
Za dávných časů
O prehistorickém osídlení našeho kraje je známo jen velice málo. Lidé v pravěku neměli mnoho důvodů vystupovat do výše položených oblasti, protože jim nížiny poskytovaly dostatečnou možnost obživy. Z oblasti kolem hor je známo naleziště Pohanské kameny. Zde byly nalezeny úlomky kamenných sekyr a předmětů. Stáří nálezu je datováno asi do období 3000 let před našim letopočtem. S místy pobytu těchto pohanských kmenů je zaznamenán i výskyt kamenných mís (vyskytuji se na mnoha místech Jizerských hor). Ještě v minulém století se lide snažili prokázat jejich umělý původ. Tato údajná obětiště jsou ale přírodního původu, jak se v pozdější době podařilo geologům dokázat. Pohanské kameny jsou zajímavé tím, že právě na nich v roce 1895 německý přírodovědec von Virchow dokázal jejich přírodní původ. Tyto hrnce vznikly působením větru a vody. Další nálezy pocházejí z Bílého Potoka, kde byly nalezeny úlomky nástrojů z mladší doby kamenné a keramika z doby bronzové (kultura lužická). Přímo v areálu hor je známé jen jedno naleziště. Je to jeden ze skalnatých vrcholů Vlašského hřebene, Hruškové skály (999 m n.m.). O významu nalezených úlomků nástrojů z pozdní doby kamenné je těžko možno dělat závěry. Nástroje zde možná zanechali prospektoři, kteří v horách pátrali po drahých kamenech. Asi nejvýznamějším prehistorickým sídlištěm byl Chlum, znělcová kupa mezi Raspenavou a Ludvíkovem. Zdejší obyvatelé tu zanechali bronzové a železné sekyry a mohutné opevnění. Další nálezy patří až do římské doby. Mince svědčí o tom, ze našemu kraji se obchodnici nevyhýbali. V tomto období zde byli Keltové a po nich Germáni.
Středověk
Po Keltech a Germánech náš kraj osídlili Slované. Severní část za Jizerskými horami Lužičtí Srbové. Jižní část hor osídlili české kmeny, které hradbu hor nepřekročili. Ale po tomto slovanském osídlení se nám do dnešní doby zachovaly jen místní názvy jako Smědá, Černousy. Severní část naší oblasti byla začleněna do Záhvozdu. Původní osídlení bylo lužicko - srbské. Jižní část hor patřila k Čechám. Vlastníky celé oblasti byli Bibrštejnové. Původní české vlastnictví Žitavy konci roku 1360 a Žitava se stává součásti Horní Lužice. Čechám zbylo Frýdlantsko, přestože ještě naleželo k míšenské diecézi. Jako první se rozvíjí hrad Frýdlant. Město, které vzniká kolem se stává centrem soukenictví. Později se objevují i další řemesla. Cechy vznikají průběžně od 15. století. Další osídlení se rozvíjí v okolí toku říčky Smědé. Původně slovanské názvy zanikají s pronikáním německého obyvatelstva. Od doby posledních Přemyslovců se rozvíjí německá kolonizace. Z různých částí sem pronikají obyvatelé, kteří zakládají vesnice, velmi se lišící od lužicko - srbských. Toto plánovité zakládání posouvá hranici osídlení až na severní úpatí Jizerských hor. Původní obyvatelé, Lužičtí Srbové, jsou postupně vytlačováni. V 15. století dokonce Bibrštejnové zakazuji psát do křestních listů lužickosrbskou národnost a nahrazují ji národnosti německou.
Rozvoj sklářství
Další osídlování a posunování osídlení dále do hor má na svědomí rozvoj sklářství. Dřevo v nížině pomalu přestávalo byt dostupné, a proto se nově vznikající sklárny začaly posouvat dále do hor. Úplně první sklárna, pomineme-li Sklenařice v oblasti Vysokého nad Jizerou, která byla založena již ve 13. nebo 14. století, byla založena ve Mšeně nad Nisou v roce 1548. Založil ji slavný sklář Wander. V roce 1615 ji získala rodina Šírerů z Waldheimu, kteří přišli z okolí České Kamenice. Z této oblasti také pocházela rodina Riedelů, sklářů, kteří o několik století později ovládli téměř celou produkci jizerskohorského skla. Další sklárnou se stala v roce 1558 sklárna v obci pod Černou Studnicí, dnes se jmenující Huť. Roku 1598 vzniká sklárna v Bedřichově, ale již s méně rozsáhlými právy na těžbu dřeva, než první jizerské sklárny. Tato huť měnila majitele, až se jejími vlastníky stali v roce 1769 Riedelové. Ale za 38 let byla prodána majiteli panství a zbourána. Další hutě vznikají až v 18. a 19. století. Tyto hutě zakládají, nebo později kupují, skláři Riedelové. Z nich nejstarší a nejvýznamnější je huť v Josefově Dolu. Původní majitelé Zenkerové, sídlící na Královce, ji později prodali skláři Kittelovi. Předělem v historii je rok 1753, kdy ji od něj přebírá do nájmu Jan Leopold Riedel. První sklárna skutečně uprostřed hor byla huť při Blatném potoce. Byla postavena v roce 1758 sklářem Weberem, ale již v roce 1761 ji získali Riedelové. Obě tyto posledně jmenované hutě však museli Riedelové opustit v roce 1774 kvůli sporům o dřevo s majitelem panství, hrabětem Desfoursem.
Historie některých horských osad
Kristiánov
Asi nejznámější a nejtypičtější horská sklářská osada byla založena koncem roku 1774. Celý jeden rok trvalo postavení hutě, panského domu a ostatních důležitých součásti budoucí osady. Smlouva mezi Riedelem a hrabětem Clam - Gallasem byla uzavřena 1. června 1775. Je velmi rozsáhlá a přesně vymezuje práva a povinnosti sklářského podnikatele.Velmi podrobně je především probráno, jaké dřevo brat a kolik se za něj bude platit. Mezi povinnosti majitele patřilo i udržování lesních cest a obnovování lesa. Mezi jeho práva náleželo pěstování dobytka mimo koz, založení vlastního mlýna, prodeje soli a lihovin, obojí však musel odebírat od hraběte z libereckých skladů. První sklo vydaly sklářské pece 17. ledna 1776 a od té doby žil Kristiánov vlastním životem. Skláři, kteří zde žili, nemuseli osadu nikdy opouštět. Měli zde veškerou obživu. V roce 1780 byl při osadě vysvěcen hřbitov a začal zde působit i katolicky duchovni. K přesnějšímu určení času přispěly i věžní hodiny, instalované 8. záři 1790. V roce 1846 vznikla v osadě dokonce i škola. Konec této sklářské osadě učinil požár 7. srpna 1887. Huť vyhořela a s ní lehla popelem škola a chalupy sklářů. Jediné, co zůstalo, byl panský dům, který pak vyhořel při mobilizaci v roce 1938, myslivna z roku 1866 a bývalá sklářská hospoda, Liščí bouda, přenesena v roce 1839 z Nové Louky.
Nová Louka
Nevznikla původně jako sklářská osada, ale z úplně jiných důvodů. Na stavbu Nového Města v Liberci se těžilo dřevo v Jizerských horách. V letech 1630 - 32 bylo v oblasti budoucí Nove Louky vytěženo dřevo. Jelikož vznikla jako nová mýtina, začala se nazývat Nova Louka. Pokus Albrechta z Valdštejna o pěstování dobytka tady nevyšel, chybělo vybavení hospodářskými budovami. Konečně v roce 1756 tu vzniká sklářská huť, založená Janem Josefem Kittelem, ale v roce 1769 ji získává Jan Leopold Riedel. Roku 1805 zde vzniká rafinerie skla. Ale časem se tato huť stávala nerentabilní. V roce 1839 byla huť stržena, do této doby pracovala jen na poloviční výkon a později před stržením téměř nepracovala vůbec.
Jizerka
Jizerka, o níž jsou první záznamy z roku 1539, také nevznikla jako sklářská osada. Osada s původním názvem Bukowa hora se začala objevovat v listinách, protože zde byl veden hraniční spor o to, jestli patři Smiřickým, či Bibrštejnům. Nakonec spor v roce 1542 vyhráli Smiřičtí a Bibrštejnové museli zaplatit za vypálení osady v roce 1539. Zdejší navarovští osadníci tu lovili zpěvné ptactvo, ryby a pálili dřevené uhlí. Několik desetiletí není o Jizerce zmínka. Až v roce 1591 se obnovuje starý hraniční spor, vyřešený zevrubnou smlouvou s přesným vytyčením hranic. Také nám tato smlouva zachovala zanikle místní názvy. Ale Jizerka je známa i jinak. Safírový potok, nazývaný podle drahokamu, které se v něm vyskytuji, a jiné okolní toky a kopce, přitahoval hledače drahých kamenů. Především Vlaši z Itálie vešli ve známost. Zůstalo nám po nich pojmenovaní Vlašského hřebene. Ale tito hledači se tu na dlouho neusídlili. Za několik let našli potřebné množství drahokamu a pak opět odešli. Z těchto časů se dochovala pověst o jednom Vlachovi a jeho černém kozlovi, který ho chránil (viz V. Mikolášek : Ďáblův doktor, s. 104 - 107). Skutečnými obyvateli osady Jizerka byli evangelíci, kteří sem utíkali kvůli své nepovolené víře. Osada ležela nedaleko od zemské hranice, a proto byla velmi příhodná. Ale jinak to byla zapadlá horská osada s několika domy, která ani nemusela platit desátky. Předěl v dějinách Jizerky znamená založení sklářské hutě v roce 1828. Tehdy bylo potřeba vytěžit dřevo poškozené polomem, a proto bylo Riedelům povoleno založení sklárny. Jizerka se rozvíjela a v roce 1884 zde bylo už 42 domu a dvě sklářské hutě. Od roku 1911 druhá, dosud stojící huť, již nepracuje.
